Britské listy jsou levicový deník, který píše “o všem, o čem se v České republice příliš nemluví “, jak se tvrdí v záhlaví listu. S oblibou Blisty.cz občas navštívím, protože lze očekávat zajímavá témata. Co se týče zahraničního zpravodajství, příspěvky bývají pro mě osobně zajímavé a dozvím se něco nového, něco co jsem nevěděl. Nesouhlasil jsem s publikováním zpráv iráckého odboje, takže jsem to nečetl. Pokud se podíváme na zprávy z českého kolbiště, je to vlastně pořád to samé. Skupinka věrných čtenářů zaníceně dopisuje do redakce a to zhruba v duchu jak si to ti politici můžou dovolit toto a kdesi cosi. Objevují se výzvy, varování, věštecké prognózy. Ke cti Blistům slouží, že občas publikují i komentáře z druhého názorového tábora – tedy pravice. Bohužel si Blisty nechtějí a možná nedovedou připustit, že jsou levicové. Opět se zaklínají nestranností a objektivitou. To může dělat tak možná Jan Čulík z Albionu, ale ani jemu to nikdo věřit zjevně nebude.
V poslední době Blisty už moc nečtu, neboť mi zprávy nejsou po chuti. Blisty se dlouhodobě obsedantně zajímají o americký radar a to zhruba v duchu nezlobme ruského medvěda. Východiska levicového paradigmatu v tomto bodě selhávají. Krásně se to mluví o pacifismu v srdci Evropy pod dlouhé době míru. Válka přeci nebude, že. A pokud ano, tak mi tu válečnou mašinérii přeci nebudeme podporovat. Jak naivní. Ukažte mi jeden příklad, kdy se někdo ubránil tím, že se nebránil. Je to samozřejmě nesmysl. Pacifismus je krásná idea, ovšem navždy vyhrazená salónním intelektuálům. Dále se s oblibou omílá jakási idea štěpení Evropy na základě radaru. Hmm, to by ovšem znamenalo, že existuje nějaká společná Evropa. Pokud je mi známo, společná Evropa existuje v ekonomické oblasti, pokud se budeme bavit o společné evropské zahraniční politice, zatím je v plenkách. Nevím vlastně jestli je to životaschopná myšlenka, Evropa se svojí historií válek div ne vesnice proti vesnici se prostě neshodne na ničem, příkladů je bezpočet. Na jedné straně se Evropa sjednocuje, na druhé se stále drobí. Příklady: Československo, Jugoslávie, ze současnosti Španělsko/Katalánsko/Baskicko, Belgie (Vlámové/Valoni), Itálie (sever/jih), Srbsko/Kosovo. Když se Evropané nedohodnou, že chtějí být spolu v jednom státě (např. Belgie), jak se můžou vůbec někdy dohodnout na společné zahraniční politice. A vy chcete do EU i Turecko? Zbláznili jste se???
Dalším sporným bodem je Švejnarománie. Jan Švejnar je ekonom, pravičák (protože ekonom) a osobnost. Byl by dobrým českým prezidentem. Ano, pokud by nebyl navržen jako Antiklaus, jako negace určitého směru, který je reprezentován Václavem Klausem. Jeho kandidatura založená na Paroubkově ČSSD, Bursíkových Zelených a Paroubkově KSČM ho diskredituje jako možného kandidáta. Švejnarovy politické názory nejsou známy, což je problém, pokud ho chceme hodit přímo do středu české politiky. Tyto zmíněné body jsou mínusem pro Švejnara a ne plusem, jak si často myslí autoři na Blistech.
V poslední bodě mě zaujaly zajímavé články na Blistech:
Pokud bychom připustili, že česká vláda nemá dostatečný mandát ať už k čemukoliv, nezbývá než se zeptat, zda jsme vůbec měli kdy vládu, která by ho měla. Je to přeci prosté, vítěz voleb bere vše a ideály vynechte. Závazky k voličům, odpovědnost za budoucnost – jenom slova.
Blisty trochu trpí i tím, že neváhají vydat články známých politických zkrachovalců a idealistů jako Ivan David, Vojtěch Filip a další.
Závěr: Pokud chcete poznat české levicové smýšlení, Blisty vám poslouží jako dobrý startovací můstek.