Jako příležitostný programátor chápu, že psát chybové hlášky není oblíbená činnost, ale spíš nutné zlo. Na druhou stranu jako uživatele těchto programů mě štvou hlášky typu “Error 219: exit program and restart”.
Chybové hlášky by měli informovat uživatele dostatečně o důvodech chyby. Často se to ovšem neděje, protože programátor programuje kód, který něco dělá a chyby ošetří někdy potom. Možná vytvoří číselník chyb od 0 do 120 a napíše k nim, co která znamená. Ale proč mi to neřekne program sám? Podívejme se tedy na příklad chybové hlášky v komerčním softwaru.
Program mě informuje o čísle chyby, které mě vůbec nezajímá. Může to být užitečné při komunikaci s podporou, které řeknete toto číslo a oni si to podle něj vyhledají v databázi. Dále mi program říká, že ActiveX komponenta nemůže vytvořit objekt v modulu MUSICA. I když vím co je ActiveX, co je objekt a co je MUSICA, dohromady mi to neříká nic. Chybí informace o tom, která ActiveX komponenta má problém. Také chybí informace o důvodech chyby. Je pouze konstatováno, co se stalo. Nevím zda chybí nějaký soubor, nebo se mám připojit k síti, protože MUSICA je databáze ve Francii. Toto chybové hlášení je tedy úplně na nic. Na Googlu k němu nic nenajdu, protože tento program je používán na korporátní účely a není to Firefox, kde o každé chybě napíše 5000 lidí post na blogu.
Další bezvadné příklady nicneříkajících chyb nám poskytuje Microsoft v oblíbených aplikacích Windows Update a BSOD 
.
